Reportáž Tropical Islands, Německo

Asi po tříletém naléhání svých známých jsme se rozhodli vypsat zájezd do Tropical Islands. Hodně jsem o něm slyšel, viděl nějaké upoutávky a reklamy, dokonce si  mi jeden člověk postěžoval, že mu tam byla zima. Jelikož nerad pořádám zájezdy do míst, kde jsem nebyl a co neznám, rozhodl jsem se vyrazit na inspekční cestu.

Ve čtvrtek 12.1.2012 v 1:00 jsme vyrazili směr sever, přes Hlubčice do Krapkovic, tam jsme natankovali oley napendowy v domění, že je to nafta a najeli na krásnou polskou dálnici (žadná ironie). První auto, které jsme předjeli nás začalo stíhat. Bylo totiž policie. Musel jsem potlačit své závodnické pudy, poněvadž by z inspekce asi nic nebylo. Po asi 15 minutové kontrole všeho a po 10-ti blbých otázkách typu "Jakto, že nemáte žádná zavazadla, když jedete do Německa?" jsme vyrazili dál. Provoz nulový a povrch perfektní, asi to tu stavěla Eurovia (teď ironie). Polská dálnice je pro osobní vozy zdarma, ale mám pocit, že dlouho nebude maximálně do ME v kopané, což je v červnu. Polsko-německou hranici jsme přejeli ve 4:45 a do Tropical Islands jsme dorazili o hodinu později.

Ohromující hala Tropicalu leží asi 5 km od dálnice a už byla sem tam mezi stromy vidět. Hala leží na bývalém letišti. Je to vlastně hangár, kde starý hrabě Zeppelin stavěl své modely a hračky. Okolo hangáru je obrovské parkoviště, na kterém je v tuto časnou dobu jen asi 50 aut. Venku zuří vítr, ohýbá německé borovice a my v teple auta přemýšlíme, jestli se nám tam vůbec chce, mně teda ne. Po projeté noci toho mám dost, sice jsem šel spát ve 20:00hod., ale usněte, když normálně chodíte na kutě o půlnoci. Na posádce je znát nervozita. Padají otázky. "Co to vlastně bude za kýč? Nebyl zbytečný výlet? A proč jsme raději nezůstali doma pod vyhřátou peřinou?"

Když jsme vstoupili dovnitř, ihned jsme pocítili příznaky tropů, (ne, malárie to nebyla) byla to vysoká vlhkost a teplo, a když máte zimní doplňky, blbě se snáší. Směsicí němčiny a angličtiny, zlý jazyk tvrdí, že i češtiny, jsem zakoupil 2 bilety za 59eur. Milá dívka nám s úsměvem a ochotně odpověděla na všechny otázky (asi proto, že jsme tam byli sami). U kasy dostanete čip, který vypadá jako hodinky a má několik funkcí. Zamyká a někdy i odemyká skříňku. Když si budete chtít něco koupit jídlo, pití, zapomětliví plavky, funguje jako karta platební. Když dostanete šílený nápad jako já a navštívite uzemí tobogánů, tak čip použijete u turniketu. Poplatek je 5Eur, ale jednorázový na celý den. 

Po nasazení čipu jsme vyrazili do šatny. Šatna je společná s převlíkacími kabinkami. Na čipu je číslo, které je i číslem skříňky. Když jsme opustili šatnu a vešli do tropického světa tak jsem si vzpomněl na jednu věc, že život není o počtu nadechnutí, ale o chvílích kdy ten dech tajíte. Jsem vůči těmto věcem skeptický, nemám je rád všechny ty dinoparky a kovbojská města v Tatrách. Tady jsem si myslel, že flóra bude umělá a ptačí zpěv z reproduktorů. Mýlil jsem se. Úžasné pro mě bylo to, že jsme vešli v době, kdy v Tropicalu byla ještě "noc". Byl krásně podsvícený a to ticho, ani živáčka, voda v laguně měla krásnou zelenou barvu. Nikdy jsem v takovém exotickém prostředí nebyl. Zasnil jsem se a připadal si jako Robinson Crusoe. Ze snu mě vyvedly čtyři stokilové víly, které se vynořily z pralesa a naskákaly do vířivky.  Bylo po romantice. Zvlášť, když začaly mluvit stejným jazykem jako já. Po tomto zážitku na mne padla únava z nevyspání, tak jsem ulehl na jedno ze stovek lehátek a začal dohánět spánkový deficit.

Probuzení bylo jako z filmu. Když jsem kolem 9. hodiny otevřel oči, díval jsem se do obličeje, spíš ksichtu, nějakému nepěknému zvířeti. Byl to páv. Zřejmě se mu nelíbilo (a nejen jemu), jak hlasitě spím a přišel si mě prohlédnout zblízka. Hned jsem si vzpomněl na pštrosa z Dědictvi aneb kurvahoši...., druhý nejhorší zážitek z Tropical. Ještě, abych nezapomněl, atrakce jako jsou tobogany jsou přístupné až od 9hod. I hlavní pláž se otevřela až od 8:30.

Ještě pár informací ke stravování. Jídlo a pití je do hangáru zakázáno nosit jak jsme se dočetli v brožuře, tak jsme naše lepeňáky a kyselku ze Zátora nechali spořádaně v autě. Vcházeli jsme do Tropicalu jako západní Němci. Pouze s kartou Visa, ručníkem a fotoaparátem Leika. První indicie, že tu není něco v pořádku byla plechovka od českého piva v koši na odpadky, ale třeba ho tu prodávají. Utěšoval jsem se marně.

Po probuzení pštrosem jsme se vydali na snídani. Orientace nebyla složitá, vůně kvalitní kávy se dá lehce stopovat. Nepříjemné zjištění nebylo to, že snídaně ve formě švédských stolů byla úžasně bohatá, ale že byla nekřesťansky drahá. I když se na nás personál usmíval, najednou nás hlad přešel a vydali jsme se k barům u hlavní pláže, že si najdeme něco levnějšího. Cestou jsme potkali českou rodinku rozvalenou na lehátcích pojídajicí řízky domácí výroby (zřejmě kuřecí podle toho jak se dusili). To mě teda naštvalo, my poctivci (nebo blbci) nechali všechno v autě a Homolkovi se tu cpou jak o posvícení. Tak že s tím zákazem nošení jídla to nebude tak horké. Nakonec jsme snídani našli za 3,90Eur- káva a kus výborné borůvkové buchty. Po snídani jsme si prošli rostlinnou část. Je to moc pěkně naaranžované, rád bych to tu popsal, ale to se musí vidět. Shrnul bych to jedné věty. Kdyby někdo dostal úkol přenést kus tropického lesa s rybami, ptáky do Evropy a zpřístupnit ho lidem, nedovedu si představit, že by to někdo udělal lépe. 

Po hodině biologie nastala ve skrytu duše očekáváná chvíle, návštěva tobogánů. Musím se přiznat, že jsem na tobogánu v životě nejel, aspoň si to teda nepamatuji. Naposledy, kdy jsem podobné zařízení použil byla plavkyžeroucí  klouzačka na koupališti v Krnově a to asi 3 roky před "aksamitovou revoluci". Takže tato část reportáže nebude objektivní. Byla to bomba. Ale na tu nejprudší modrou se svými 105 kg, už nikdy nejdu, v doskočišti jsem byl zmatený jako ten Goro před Tokiem. Hlavní pozitiva návštěvy Tropicalu byla 100% relaxace. Vyplý mobil ve skříňce tomu velmi pomohl a za celou dobu pobytu jsme nepotkali ani jednoho Rusa. Tropical jsme opustili asi v 15:00, protože nás ještě čekala inspekce na zámku Moritzburg (Tři oříšky pro Popelku) a v Drážďanech, kam se tento rok chystáme také zorganizovat poznávací a nakupovací zájezd.

Praktické informace:

je dobré vzít si župan, nejlépe dvoje plavky, osušku, žabky, svačinku bych si vzal, ale nic aromatického jako výslužku ze zabíjačky a nebo romadur, pití raději ve třech 0,5litrových lahvích než jednu 1,5l. A zima ta tam opravdu byla, ale jen ve chvílích kdy jsem vylezl z vířivky, kde byla voda 40°C, ale to je logické když je kolem vás "Jen" 30°C a slunce nesvítí. Ještě jsem zapomněl napsat, že pobyt v tomto zařízení je asi příjemnější, když je venku zima a slota, proto výlety do Tropicalu budeme pořádat jen v období studených dní. 

                                                                                                                                                                                        Tihelka Ant.ml.- hl.inspektor, leden 2012